Obloha je temná a šedá,
už trvá to tolik dní.
Takhle žít prostě se nedá,
každý jako by byl poslední.

Smutek a stesk duši svírá,
slunce odešlo asi spát,
na jaro své síly sbírá,
ale vzbudí se brzy snad.

Až příroda zas ožije
a stromy začnou opět kvést,
vrátí se má energie,
jeho paprsky dám se vést.

Přijde slunce zpět i v očích tvých?
Má naděje neumírá.
Uslyším opět tvůj hlas a smích –
– slibuje denně má víra.

Těším se na modré nebe,
na kterém sluneční svit
přivede mi nejen tebe,
ale i chuť naplno žít.