Cítím tvé prsty ve vlasech
a tvoje ústa na svých rtech…
Je to jenom klam,
každý z nás je sám.

Ne klam, je to vzpomínka spíš
na ty chvíle, kdy zemská tíž
ztratila nade mnou svou moc,
vždy když jsi mi přál dobrou noc.

Dneska už tu jistotu mám,
vím, že ty dávno nejsi sám…
Tak moc mi chybí
tvůj úsměv a sliby…

Můj život není jako dřív,
i když stále cítím tvůj vliv,
láská má sílí,
čím dál jsem cíli.

Mezi realitou a snem,
mezi černou nocí a dnem
dál hraju svou roli,
ač srdce bolí…

Však učím se žít
a silnější být…

Jenže jak mám bez tebe snít?!