Jako ve filmu
Polštářek tisknu ke své hrudi, sama usínám. Ty mě nezahřeješ, vše studí, slunce zašlo nám. …
Polštářek tisknu ke své hrudi, sama usínám. Ty mě nezahřeješ, vše studí, slunce zašlo nám. …
Měsíc se toulá po obloze a nerozumí mojí touze vznést se výš a výš. Schoulit se ti do náruče, dotekem tvým se
Ty jsi ten sen, co se mi zdál, hladily mě tvoje dlaně, to’s byl ty, kdo vedle mě spal, dotekem mým krásně
Tvé ruce v dlaních svírám, nejspíš naposled, v hale plné lidí se to často nestává. Vím, že už musíš jít, abys nezmeškal
Kdepak se schováváš, modrá obloho? Slunce mraky zakryly nám, jeho paprsky přes ně k nám nemohou a tak léto zavřelo krám. …
Chtěla bych vznášet se jako pták, dívat se na svět, létat jen tak vysoko v oblacích. Svobodu pít, vzduchem si plout, najít
Vrba k jezeru své větve smutně sklání, dotýká se hladiny svými listy, připomíná mi pohlazení tvých dlaní, na tváři zas cítím tvé
Když tě takhle vidím, mám náladu hravou, rostou mi křídla a chce se mi smát. Nezbedné myšlenky honí se hlavou, duše zpívá,
Louka plná květů, nad hlavou jen modré nebe…, jestli se objevíš, čekám marně, jak zdá se. Miluju letní počasí a miluju tebe.
Čím dál víc se svět snažím vnímat tvýma očima, být pozitivní, jít vstříc svým snům a žít. Někdy se to daří a
Ty vůbec netušíš, jak láska bolí, srdce přetéká jak v přílivu moře, vlévá se do žil, bojuje jak žoldák v poli, přesto
Toužím se až k oblakům vznést, cítit volnost, být slunci blíž, pak se vydat tou nejkratší z cest do míst, kam jenom
Čas Řekni mi, lásko, proč tak rychle čas plyne? Ještě včera jsi tak blízko stál… Jenže včera už bylo a dnes je
Když podívám se do tvých očí, ztrácím dech a svět se točí, závrať mám. Nalej víno do sklenice, přitiskni mě k sobě
Cítím se unavená, moje síly se tenčí, jak na kolotoči a emoce se hromadí, jako bych se dívala na sebe zvenčí, zůstat
Je bouřka, blesky řádí, déšť stéká po oknech. Moje duše zas boj svádí, pozvolna ztrácí dech. Já jsem tady a ty tam,
Proč se tohle muselo stát? Všechno je průhledné a rovné jak stůl, jako bys řekl, už nemám tě rád, jako by zůstalo
Nejsi tu se mnou, a přesto tě slyším, při pouhé vzpomínce srdce mi buší. S tebou jde všechno lépe a snáz, povolí
Stojím na pláži, v dálce slunce zapadá, paprsky jak úsměvy posílá mi po vlnách. Krása k zalknutí, je to jak moje nálada,
Jako svíčka začnu tát, hned jak hudba začne hrát, když se k mé svou tváří přilichotíš. Hlava se mi zatočí, když pohlédnu
Jsi jako čistý pramen, jak horská bystřina, co vysoko v horách bublat začíná. Měníš se v potok, čím jsi lidem blíž, svou
Prší a oblohu rozzářil blesk, v srdci mém zažehl stesk tak obrovský, že dýchat zapomínám. …
Když na obloze slunce září – mé myšlenky jak včelí roj – je to jak úsměv na tvé tváři. Má duše svádí
Slunce se schovalo za mraky, za okny tiše mrholí jako tu noc, kdy jsem tě viděla naposled. Pohled na starou fotku, vypadlou
Připadá ti občas, že život jiným směrem, než chceš, kráčí? Představuješ si víc peněz, lásky, větší přízeň osudu? Pak se zastav, rozhlédni