10. kapitola
Odpoledne jela Summer pro objednané občerstvení a dorazila před dům současně s Rachel a Tomem.
„Ahoj, už jste tady?“
Otevřela kufr, aby mohla všechno odnosit dovnitř.
„Ahoj, myslela jsem, že budeš potřebovat pomoc,“ Rachel k ní došla. „Páni! To je krabic! Kolik nás bude?“
„Jen vy dva, Lucy s Fredem a Damon,“ zasmála se Summer.
„Tak jdem na to,“ Tom popadl jednu z větších krabic. „Kam to bude?“
Summer odemkla dům s další krabicí v ruce.
„Do lednice se všechno nevejde. V těch větších je večeře, ty dáme do sklepa, tam je chladno,“ vedla Toma dolů.
Postupně nanosili větší krabice do sklepa.
„Co s těmi menšími?“ zeptala se Rachel.
„To jsou dorty a chlebíčky, něco dáme do lednice a něco připravíme na verandu. Tome, pomohl bys mi s kuchyňským stolem? Na ten jeden, co mám venku, se všechno nevejde.“
„Ten unesu sám.“
Tom popadl stůl a manévroval s ním přes kuchyň do haly a na verandu, zatímco Rachel pomáhala Summer naservírovat chlebíčky a zákusky na tácy.
„Teda tady je jídla!“ ozval se za nimi Damon.
„Jé, ahoj, nechali jsme otevřené dveře, že jo?“ otočila se k němu Summer s tácem v ruce.
„Jo, už jsem je zavřel. Můžu ti jeden ukrást?“
Zálibně si chlebíčky prohlížel.
„To víš, že jo. Doplním tam jiný,“ usmála se Summer
Jeden si vybral a Summer odešla s tácem na verandu.
„Přivezl jsem ty repráky,“ oznámil Damon, když polkl poslední zbytek chlebíčku.
„To je skvělý. Dáme je tady do rohů,“ ukazovala Summer.
„Potřebuješ s tím pomoct?“ nabídl se Tom.
Damon přikývl. „Nejsou zrovna malý, mám je v autě.“
Summer s Rachel zatím dochystaly občerstvení na verandu a zbytek daly do lednice.
„Tak nacpanou ledničku už jsem dlouho neměla. Pití mám i ve sklepě,“ zasmála se Summer. „Ještě skleničky. Ty dáme ven.“
Když bylo všechno připraveno, chlapi zapojovali reproduktory.
„Co Steve?“ zeptala se opatrně Rachel.
„Steve nic. Jak to myslíš?“ podívala se na ni Summer.
„Nepřijde ti popřát?“
„Neví, že mám narozeniny. Nepozvala jsem ho. Rozešli jsme se,“ řekla Summer s kamennou tváří. „To bude Lucy s Fredem,“ konstatovala, když zaslechla zvonek.
Šla otevřít s úlevou, že se vyhne ožehavému tématu.
*
„Smím poprosit o tanec oslavenkyni?“
Summer seděla na verandě, ponořená do svých myšlenek, když ji vyrušil Tomův hlas. Vstala a šla s ním na zahradu, kde tančili Fred s Lucy a Damon s Rachel.
„Netvař se tak sklesle, máš dnes narozeniny,“ položil jí ruce na boky.
„Já vím,“ pousmála se. „Chtěla jsem tu oslavu v podstatě zrušit.“
„To snad ne. Víš, možná bys mu měla dát šanci.“
„To mluvíš o Steveovi?“ zvedla k němu oči.
„O kom jiném. Vidím na tobě, že tě to trápí. Mluvil jsem s ním a věř mi, že je z toho taky smutnej.“
„Já ti to věřím, Tome, ale v tomhle mám jasno. Je zadanej a tím to pro mě prostě končí,“ zavrtěla hlavou.
„Oženil se jen proto, aby mohla Alex zůstat ve Státech, nic víc v tom není. On tě má rád a je jen otázkou času, kdy bude volnej.“
„Ty ho asi dobře znáš. Jenže on mi o tom vůbec neřekl. Je jedno, jestli s ní něco měl a už nemá a jsou svoji jen na papíře. Kdyby mi to řekl, možná bych to i pochopila,“ zastavila se a pustila ho. „Vím, že bydlí sám, byla jsem u něj. Nepovažoval za důležité se o tom ani zmínit. To mě mrzí.“
Písnička skončila a Summer zmizela v domě.
Rachel k němu přišla a pohladila ho po paži.
„Co se stalo, Tome?“
„Snažil jsem se orodovat za Stevea,“ zamračil se. „Bez úspěchu. Zdá se, že mu nejvíc zazlívá, že jí o svém papírovém manželství vůbec nic neřekl.“
„Půjdu za ní.“
Rachel se zastavila v hale. Proti ní šla ode dveří Summer s kyticí a balíčkem v ruce.
„Gratulace?“ zeptala se, když k ní Summer došla.
„Asi. Tohle právě přivezl poslíček,“ Summer vešla do kuchyně a odložila balíček. „Je jich dvacet pět,“ oznámila, když spočítala červené růže.
„Krásně voní,“ usmála se Rachel. „Podívej, je v nich obálka.“
Summer napustila vodu do vázy, dala do ní růže a vytáhla z nich obálku. Byl v ní list papíru a na něm rukou napsaný vzkaz.
„Všechno nejlepší k narozeninám. Užij si svůj den. S láskou, Steve“
„To je od tajného ctitele?“ zeptala se zvědavě Rachel.
Summer zavrtěla hlavou a papír jí podala. Slzy ji pálily v očích, když rozbalovala balíček. Byla v něm krabice se zmrzlinou.
„Neříkala jsi, že o tom neví?“ Rachel vrátila papír do obálky a dala ji zpět mezi růže. „Poslal ti zmrzlinu?“
„Čokoládovou,“ Summer si otřela oči. „Tu mám nejradši.“
„Co na to říct?“ pokrčila rameny Rachel.
„Nic.“
Summer dala zmrzlinu na mrazák.
„Tom do tebe asi hučel, ale já si taky myslím, že tě Steve má rád.“
„Hučel. Tak už o tom nebudeme mluvit, jo?“ Summer zavřela lednici.
Vyšla ven a sedla si na verandu. Vzala si chlebíček a v duchu litovala, že oslavu nezrušila. Měla pocit, že všem jen kazí náladu. Vtom si všimla, že se na zahradě objevila známá postava. Vyskočila a běžela k němu.
„Maxi! Kde ses tu vzal?“
„Ahoj, sluníčko,“ usmál se Max. „Slyšel jsem muziku, tak jsem ani nezvonil a obešel jsem dům. Doufám, že to nevadí.“
„Jasně, že ne. Jsem ráda, že jsi přišel,“ vedla ho na verandu. „Co si dáš k pití?“
„Asi pivo, jestli máš, ale to počká. Nejdřív bych ti rád popřál,“ podal jí malou kytici. „Všechno nejlepší, Summer.“
Přivoněla ke kytici se zavřenýma očima, pak na něj pohlédla.
„Děkuju. Jak jsi věděl, že mám nejradši frézie?“
„Nevěděl, ale Claire je milovala,“ pousmál se. „Ještě pro tebe něco mám,“ vylovil z kapsy krabičku a podal jí ji. „Vím, že ženy bych se na věk neměl ptát, ale myslím, že v tomhle případě ještě můžu.“
„Můžeš. Dnes je mi dvacet pět,“ odpověděla, otevřela krabičku a vytáhla z ní jemný náramek. „Páni, to je zlatý?“
„Je,“ přikývl Max. „Nevím, jestli se to hodí od starého páprdy, ale chtěl jsem ti dát něco krásného.“
„Ach Maxi, je překrásnej, to snad ani nemůžu přijmout,“ vydechla. „Prosím tě, vynech toho páprdu.“
„To musíš, je to přece dárek,“ připnul jí ho na zápěstí. „Líbí se ti?“
„Strašně moc, děkuju.“
Oči jí zářily a Max si překvapeně uvědomil, že ho objala. Přivinul ji na chvíli k sobě.
„Není vůbec zač. Jsem rád, že se ti líbí.“
„Jen je dám do vázy a přinesu ti pivo, hned jsem zpátky.“
Max se za ní díval a hlavou mu prolétla myšlenka, nad kterou se v duchu zastavil a začal počítat. Prosinec, leden, únor… Dnes je 2. srpna.
To znamená, že Claire už musela být v jiném stavu, když jsem odjížděl!
Musel si sednout. Je možné, že…
„Jsi v pořádku? Nějak jsi zbledl,“ promluvila nad ním Summer a podala mu sklenici. „Napij se, je to vychlazené, dnes je horko.“
„To nic. Díky,“ napil se a vstal.
„Představím tě ostatním a dám ti židli do stínu tamhle pod strom.“
Šel za ní do zahrady a to, co ho napadlo, zatím odložil.
„Damona a Lucy znáš z restaurace, to je Fred, její manžel a tohle je moje nejlepší kamarádka Rachel a její drahá polovička Tom.“
Max si se všemi potřásl rukou a uvelebil se pod stromem. Summer mu tam přinesla mísu s chlebíčky a dala ji na židli vedle.
„Za chvíli bude večeře. Takový menší švédský stůl,“ usmála se. „Vrátím se,“ dodala, když pro ni přišel Damon.
„To je v pořádku, jen se bav. Je to tvůj den,“ Max pozvedl sklenici a připil jí.
Pozoroval ji teď trochu jinýma očima, jak se baví s ostatními.
Mohla by to být pravda? Jestli ano, proč mi Claire nedala vědět?
„Maxi, večeře, pojď si taky vzít.“
Hlas Summer ho probral z úvah. Vstal a přidal se k nim na verandě.
Po večeři posbírala nádobí.
„Dá si někdo kávu?“
Zasmála se, když se přihlásili všichni.
„Tak fajn.“
„Pomůžu ti,“ Rachel se k ní přidala.
„Prý jsi znal paní Hallovou,“ začal Tom hovor a podíval se na Maxe.
„Znal, už je to strašně dávno,“ pokýval hlavou Max.
„Byla to moc hodná paní. My jsme ji s Rachel taky znali.“
„Chodil jsi s ní?“ zeptal se zvědavě Damon. „Můžeš mi říct, že mi do toho nic není. Jen mě to tak napadlo, když už je to tak dávno,“ dodal, když zachytil Maxův pohled.
„Měl jsem ji moc rád,“ usmál se posmutněle Max. „Chodili jsme spolu pět let, ona byla tehdy hodně mladá.“
Konverzace se rozproudila. Padlo ještě pár nesmělých otázek, než muži našli společnou řeč.
Rachel naskládala nádobí do myčky a Summer zatím připravovala šálky na kávu.
„Zdá se, že kluci Maxe přibrali do party,“ podotkla Rachel při pohledu z okna.
„Jo? To je dobře. Je fajn a je hodně sám.“ Summer se ohlédla k verandě.
„Mohl to být klidně tvůj táta, kdyby neodjel, že?“
„Taky mě to napadlo,“ přikývla Summer, když zalévala kávu.
Vzala tác a zamířila na verandu.
Popíjeli kávu, povídali si a když se začalo stmívat, Summer rozsvítila a Damon zase pustil hudbu.
„Smím prosit?“ oslovil Max Summer, když začala pomalá písnička.
Summer mu položila ruce na ramena a společně se začali pohupovat do rytmu.
„Vyprávěla ti někdy maminka o… tvém tatínkovi?“ zeptal se po chvíli opatrně.
Summer se na chvíli zamyslela.
„Hodně na něj vzpomínala, ale když si to tak vezmu, nikdy mi nic konkrétního neřekla. Když jsem byla malá, říkala, že musel odjet dávno předtím, než jsem se narodila. Je to divný, ale neznám ani jeho jméno,“ potřásla hlavou, přišlo jí to zpětně opravdu zvláštní. „Ani křestní…“
„To je škoda. Zajímalo by mě proč…,“ řekl zamyšleně Max, ale už se k tématu nevrátil.
*
Pozdě večer oslava skončila a hosté se postupně rozjeli do svých domovů. Summer naposledy naplnila myčku a byla vděčná, že jí s nádobím průběžně pomáhala Rachel. Tom s Damonem odnesli reproduktory i stůl z verandy.
Otevřela lednici s tím, že si dá zbylých pár chlebíčků, ale nakonec si to rozmyslela a vyndala z mrazáku krabici se zmrzlinou. Nandala si do misky a zbytek schovala zpátky.
V ložnici položila misku na noční stolek a dala si sprchu. Už se chtěla zavrtat do peřin, ale ještě sešla dolů, vázu s fréziemi postavila na kuchyňský stůl, něžně pohladila hlavičky květin, a tu s růžemi si odnesla nahoru. Dala ji na stolek pod oknem a jejich vůně okamžitě naplnila ložnici.
Uvelebila se v posteli a pustila se do zmrzliny. Byla výborná a Summer ji brzy okořenila hořkými slzami, když si vzpomněla, že je od Stevea. Nechala je stékat po tvářích. Každé sousto se lahodně rozplynulo na jazyku a připomínalo jí jeho rty. Omamná vůně růží jí vracela tu chvíli, kdy byla u něj doma a on ji objímal a líbal.
Přestože se na něj zlobila, moc jí chyběl. Se steskem v srdci objala polštář a byla ráda, že ji nikdo nevidí.
*
V neděli ráno Max zazvonil u dveří své sestry poté, co jí poslal zprávu, jestli se může zastavit. Když odepsala, hned vyrazil.
„Myslela jsem, že budeš po oslavě vyspávat,“ zadívala se na něj zvědavě Stacy. „Nebo jsi tam nakonec nešel?“
„Na oslavě jsem byl a musím říct, že mě to tak nějak osvěžilo,“ usmál se Max. „Na jednu stranu se cítím, jako bych omládl.“
„To ti věřím. Jsi jak kůl v plotě a mezi mladými člověk vždycky pookřeje,“ pokývala hlavou. „A na druhou?“
„Na druhou… jako by mě někdo vzal palicí po hlavě,“ napil se kávy a zvedl k ní oči. „Vyprávěla ti někdy Claire o otci Summer?“
„Ne, nikdy o něm nemluvila, alespoň ne přede mnou. Proč? Summer ti o něm něco řekla?“
Po chvíli mlčení pokračovala.
„Proč se v tom pořád pitváš? Nechceš snad pátrat ještě po něm? Nech minulost spát…“
„Neřekla mi o něm nic, ale zeptal jsem se, kolikáté vlastně slaví narozeniny,“ přerušil ji Max tlumeně.
„A něco se tím změnilo? Maxi, mluvíš v hádankách,“ zavrtěla nechápavě hlavou.
„Včera jí bylo dvacet pět, Stacy,“ opřel se lokty o stůl, naklonil se k ní a díval se jí vyčkávavě do očí. „Kdy že jsem odjel? Počítej!“
„Nechápu, jak to s tím souvisí. Odjel jsi na začátku prosince, letos to bude dvacet šest let. A?“ pokrčila rameny.
„A Summer se narodila 2. srpna, to znamená?“
„To je…,“ Stacy počítala, „… osm měsíců po tvém odjezdu.“ Zaraženě se na něj podívala. „Ty myslíš… Takže byla těhotná, než jsi odjel…,“ vydechla.
„Přesně,“ napil se kávy a opřel se. „Takže se nemůžu zbavit pocitu…, Stacy, je téměř jisté, že je Summer… moje dcera…“
Stacy na něj zírala, zakryla si dlaní ústa a oči se jí zaleskly.
„Co to tu je za ranní dýchánek?“ Jack vešel do kuchyně. „Bude nějaká snídaně?“
Pak si uvědomil, že u stolu sedí Max.
„Co ten tady dělá?“
„Dobré ráno, Jacku. Jsem na odchodu,“ Max dopil kávu a vstal.
Stacy se na manžela zamračila a vyprovodila bratra ke dveřím.
„Co budeš dělat? Asi bys jí to měl říct.“
„Asi jo, ale vůbec nevím jak. Ani jak na to bude reagovat. Můžu jí navrhnout test otcovství.“
„To můžeš. Nemůžu uvěřit tomu, že máš dceru a že mi to Claire nikdy neřekla.“
„Nechtěla, abych se to dozvěděl. Tomu nemůžu uvěřit já.“
