Kapitola 15
Po večeři Summer uvařila kávu a přinesla dva hrnky do obýváku. Osladila si ji a zamíchala.
„Díky za auto,“ odložila lžičku. „Jak jsi to vlastně provedl?“
„Není zač. Ještě před směnou jsme sem s Fredem zajeli a pak jsme jeli rovnou na výjezd.“
„Páni, takže jste jeli sanitkou?“
„No jasně. Sanitkou na náměstí, já jsem vyzvedl auto, dojeli jsme sem a pak sanitkou zase pryč.“
„To jste museli brzo vstávat.“
„Asi o čtyřicet minut dřív,“ pousmál se. „Věděl jsem, že ho budeš potřebovat.“
„Jsi hodnej. Ráno mi volala Rachel. Nejdřív jsem jí slíbila, že přijedu a pak mi došlo, že nemám auto. A když jsem vykoukla z okna…,“ vydechla s úsměvem.
„Co sis pomyslela?“ díval se na ni. Jen zrůžověla a sklopila oči. „Častokrát bych strašně rád věděl, co se ti honí hlavou, víš?“
„No…, v duchu jsem si řekla…, zlatíčko Steve…,“ zvedla je.
„Takže jsi měla radost,“ vzal ji za ruku. „To je dobře.“
„Měla…,“ přikývla. „Měla jsem chuť…“
„Na co?“ zeptal se dychtivě.
„Vlepit ti pusu,“ lehce se zasmála.
„Chceš něco vědět?“ položil jí dlaň na tvář a palcem jí přejel po rtech. „Mám podobné chutě pořád.“
Dívala se mu zblízka do očí a jeho dotek i slova jí rozbušila srdce.
„I teď?“ zlehka mu přejela prsty po vousech a otřela se mu tváří o dlaň.
Mírně přikývl a když se jeho rty dotkly jejích, zavřela oči. Vzpomněla si na sen o motýlích křídlech, ale tohle bylo tak živé… Přijala jeho výzvu pootevřenými ústy a motýl se změnil v naléhavou vášeň, v tanec dvou plamenů, které se hladově proplétaly, uvězněné jejich rty.
Ve chvíli, potřebné k nádechu, se na ni dlouze zadíval. Když si v jejích očích přečetl stejnou touhu, kterou cítil sám, popadl ji do náruče a pomalu s ní vyšel do ložnice, aniž by přestal ochutnávat její rty.
Sotva stačili odložit oblečení, už ji bral znovu do náruče a zlehka ji hodil na postel. Zasmála se, když vedle ní přistál a vrhla se mu vstříc. Líbal ji a hladil po celém těle, připadala si tak lehká a šťastná… Přitáhla si jeho hlavu a políbila ho.
„S tebou je všechno tak snadné,“ vydechla.
„Miluju tě,“ zašeptal a odhrnul jí pramen vlasů z čela.
Vzdychla, když se k ní přimknul, a pevně ho k sobě přitiskla. Chvíli zůstali tak a ona si vychutnávala tu nádhernou chvíli, kdy ho cítila celým tělem.
Jemně se vymanil z jejího sevření, které mu bránilo v pohybu. Nejdřív pomalu a jemně, pak rychleji a vášnivěji, jí dával najevo svou lásku, povzbuzován jejími steny, vzdechy a doteky. Vnímal její pootevřené rty, přivřené oči a laskající dlaně.
Touha vyvrcholila bouří bez hromů a blesků, kdy zůstali ležet jeden druhému v náručí, jejich srdce bušila proti sobě.
Hladila ho po vlasech, nádherně vyčerpaná, na krku cítila jeho dech.
„Miluju tě,“ zašeptala mu do vlasů.
Překulil se vedle ní a přitáhl ji k sobě. Přejela mu dlaní po hrudi a až teď otevřela oči.
„Záříš jak sluníčko,“ usmál se a políbil ji.
„Táta mi tak říká,“ zvedla k němu hlavu. „A představ si, že i pro mámu jsem byla sluníčko. Proto mi dala tohle jméno.“
„Máš krásné jméno, Summer, je v něm i to sluníčko,“ pohladil ji po zádech. „Myslíš, že bys mohla zasvítit i pro moji mámu?“
„Chceš mě k ní vzít?“ opřela se na lokti.
„Rád bych…, ale jestli se ti to nezdá…“
„To ne, ráda ji poznám. Jen mě to trochu překvapilo,“ usmála se. „Tvoje maminka vypadá moc mile.“
„Pořád se mě na tebe ptá,“ přiznal. „Tak jsem myslel, že bych vás seznámil. Tenkrát v té restauraci to nebylo ono.“
„Já to přece chápu,“ pohladila ho po tváři. „A kdy bys to chtěl uskutečnit?“
Chvíli přemýšlel.
„Co třeba v pátek? Slíbil jsem jí, že jí nakoupím na víkend. Mohlo by to být bezva překvapení.“
„Počkej, ty jí to neřekneš předem?“
„To by nebylo překvapení,“ zaculil se.
„Ty jsi ale rošťák,“ zasmála se. „Tak jo, ale končím až v sedm.“
„To nevadí. Já zatím udělám ten nákup,“ vjel jí rukou do vlasů. „A víkend bychom mohli strávit u mě, co říkáš?“
„Hmmmm, hezky sis to naplánoval,“ podrbala ho ve vousech.
„Viď? Doufám, že se ti to líbí tolik jako mně,“ objal ji a překulil ji pod sebe.
„M-hm a nejvíc…,“ nedořekla, protože ji začal líbat, „… nejvíc se mi líbíš ty,“ vydechla mezi polibky.
*
Daisy Robinsonová vytáhla z trouby jablečný koláč. Dala ho na stolek pod oknem a vrátila se ke sporáku, kde chystala večeři. Byl pátek a Steve slíbil, že jí dnes přiveze nákup.
Prostřela stůl a vyndala talíře, když se ozval zvonek.
„Právě včas,“ pousmála se. „Ahoj Stevie,“ přivítala syna, když otevřela dveře a chtěla mu vzít jednu tašku.
„Ahoj mami, nech to být, odnesu to,“ položil tašky na zem. „Nejsem sám,“ mrkl na ni a ustoupil stranou. „To je Summer. Summer, to je moje maminka. Já vím, že už jste se viděly, ale…,“ nechal větu viset ve vzduchu, vzal tašky, prošel kolem překvapené Daisy a odnesl je do kuchyně.
„Dobrý den,“ usmála se rozpačitě Summer.
„Summer, pojďte přece dál,“ Daisy ustoupila ode dveří, zavřela je a objala ji. „Moc ráda vás poznávám.“
„Já vás taky. Jen jsem Steveovi říkala, že vám to měl říct, ale trval na překvapení.“
„No jo, je to uličník,“ zasmála se Daisy, pustila ji a hrnula se do kuchyně. „Musím prostřít ještě pro jednoho. Nečekala jsem vás oba.“
„Já vám pomůžu,“ nabídla Summer.
„Ne ne, jen se posaďte,“ mávla rukou Daisy.
„Tak pomůžu Steveovi.“ Summer si všimla, že Steve vytahuje nákup z tašek a uklízí ho. „Budu to vyndavat, ty víš, kam co patří.“
Daisy mezitím připravila jídlo na talíře.
„Tak už pojďte jíst, děti.“
Usadila se a se zalíbením je sledovala.
„Co vaše ruka? Stevie říkal, že marodíte,“ zahájila konverzaci Daisy, když dojedli.
„Už je to dobré, dělám sice na poloviční úvazek, ale od pondělka se vrátím k normálu,“ odpověděla Summer a chystala se posbírat talíře.
„Já to udělám,“ řekl Steve a začal skládat nádobí do myčky. „Běžte si sednout do obýváku, přinesu kávu.“
„To jsi hodný, díky,“ Daisy ho poplácala po rameni.
S úsměvem se díval, jak si odvádí Summer do vedlejší místnosti. Zapnul myčku a uvařil kávu. Dal hrnky spolu s cukřenkou a konvičkou s mlékem na tác a nesl ho do obýváku.
„Maminku už bohužel nemám,“ říkala zrovna Summer. „Budou to pomalu tři roky…“
„Ach, to je mi moc líto. Nezlobte se, neměla jsem se ptát,“ Daisy položila dlaň na její ruku.
„To nic, nemohla jste to vědět. A klidně mi tykejte,“ pousmála se Summer.
„Tak dobře. Budeme si tykat, já jsem Daisy,“ přikývla. „Propána, zapomněla jsem na koláč!“ vyskočila a zmizela v kuchyni.
Steve si sedl vedle Summer a vzal ji kolem ramen.
„Máma je hodně zvědavá, viď? Nevadí ti to?“
„Ani ne. Až jednou budeš táta, taky budeš chtít vědět, s kým chodí tvůj potomek,“ zaculila se a podrbala ho ve vousech.
„Moc se nesměj. Jestli já budu jednou táta, tak ty budeš máma,“ přejel jí prstem po nose.
„No, počkej, Stevie, vy plánujete potomka bez svatby?!“ zhrozila se Daisy a položila na stolek talíř s nakrájeným koláčem.
Summer se podívala na Stevea a pak se oba rozesmáli.
„Co je tady k smíchu, vy dva?“
Daisy si sedla a pozorovala je. Všimla si už předtím u stolu, jak se na sebe dívají a jak jim oběma září oči. Jejich smích byl tak nakažlivý, že se nakonec rozesmála také.
„Berte si,“ ukázala na koláč, když se všichni uklidnili. „A řekněte mi, jak je to s tím potomkem,“ napila se kávy, odložila hrnek a čekala na odpověď.
„Mami, prosím tě, to byla jen teorie,“ zavrtěl hlavou Steve a vzal si kus koláče.
„Přesně tak. Steve mi jen říkal, že jestli on bude jednou táta, tak já budu máma,“ pokrčila rameny Summer, když z ní Daisy nespouštěla oči.
„Aha,“ pokývala hlavou Daisy, „ale nejdřív bude svatba, je to tak?“
„Tak jo,“ Steve se zvedl, šel do předsíně a v mžiku byl zpátky. „Nechtěl jsem… takhle narychlo,“ stál v obýváku s rukama za zády a díval se z jedné na druhou, „ale když jsi to načala…,“ vrhl pohled na maminku a vzápětí jeho výraz zněžněl, když se jeho oči stočily k Summer.
Té se rozbušilo srdce, když před ni poklekl a napřáhl k ní ruku s malou krabičkou na dlani. Chvíli čekal a když se na něj podívala, otevřel ji.
„Vezmeš si mě, Summer Hallová?“
Nechal slova doznít, než pokračoval a celý svět kolem něj v tu chvíli zmizel. Kromě Summer.
„Známe se jen několik měsíců, ale já už dávno vím, že tě miluju jako blázen a že bez tebe ztrácí můj život smysl.“
„Ach Steve…,“ vydechla Summer a zakryla si dlaní ústa.
Stahovalo se jí hrdlo a slzy pálily v očích. Dívala se mu do očí a hlavou jí proběhlo všechno, co spolu zažili, to dobré, i to špatné. Zvonek v hlavě se rozcinkal jako splašený, jenže Summer tentokrát nechala promluvit i srdce. To, co viděla v jeho očích, jeho slova, pokora v jeho hlase, bylo něco, co ještě nezažila. ‚Tohle není Paul, Summer‘ – slyšela znovu říkat Lucy.
Ne, tohle je Steve a já ho miluju. Takhle vypadá láska.
Daisy ani nedýchala a Steve už měl pocit, že za okamžik uslyší ‚ne‘, ale nedokázal se pohnout. Visel očima v té milované tváři a čekal na rozsudek.
Summer vnímala to napětí a ticho, polkla knedlík v krku, zvedla se a přiměla ho vstát.
„Ano, Steve Robinsone…,“ malinko si odkašlala, „… ráda si tě vezmu.“
Daisy zatleskala, když jí navlékl prstýnek a políbil ji do dlaně.
Summer nemohla uvěřit, že se to opravdu stalo. Objala ho a položila mu hlavu na hruď. Cítila jeho tvář ve vlasech a ruce, které ji hladily po zádech.
*
„Summer, já… nechci na tebe spěchat,“ podíval se na ni, když nastoupili do auta. „Chtěl jsem to udělat, až budeme sami…“
„To nevadí,“ přerušila ho a podívala se na prstýnek. „Můžeme to probrat, až budeme sami.“
„Tak jo,“ nastartoval a rozjel se. „Jen chci, abys věděla…“
„Promluvíme si, až se nebudeš muset soustředit na cestu, jo?“ pohladila ho po ruce, když zařadil.
„Dobře,“ usmál se a krátce na ni pohlédl.
*
Summer se uvelebila na sedačce a pozorovala Stevea. Byli dole v suterénu. Steve zapnul počítač a než naběhl, tlačítkem oživil kolejiště. Všechna světýlka se rozzářila. Pak se posadil k počítači a za pár okamžiků se po kolejích rozjely dva vlaky.
„To je krása,“ napila se kávy a přitáhla si kolena k bradě. „Podívej, rozednívá se.“
Světla pomalu pohasínala a nad kolejištěm se rozprostřelo denní světlo.
„Jsem rád, že se ti to líbí,“ Steve si sedl vedle ní.
„Líbí, moc,“ přikývla, aniž by odtrhla oči od té podívané. „Nebude se měnit taky počasí?“ otočila k němu hlavu. „Víš, mohlo by třeba začít sněžit.“
„Ty máš fantazii,“ zasmál se. „Myslím, že to bych asi nedokázal. To sněžení možná, ale všechny stromky by musely najednou ztratit listí. To bych musel být kouzelník.“
„Aha, to je pravda. To by nešlo,“ očima sledovala parní vlak a poslouchala tichý rytmus lokomotivy. „Bylo by krásné, kdyby nám při svatbě sněžilo…,“ vyslovila nahlas své myšlenky.
„Vážně? A nebyla by nám zima?“ zeptal se tiše, aby ji nerušil.
Rychle se na něj podívala.
„Řekla jsem to nahlas?“
„M-hm,“ přikývl s mírným úsměvem. „Však to nevadí. Už jsem ti říkal, jak jsem zvědavý, co si myslíš,“ vzal ji za ruku. „Můžeme mít klidně svatbu o Vánocích. Tvé přání je mi rozkazem.“
Summer znejistěla, ale když si přečetla v jeho očích, že mluví vážně, zavrtěla hlavou.
„O Vánocích ne.“ Chvíli přemýšlela, než pokračovala. „Jestli to fakt myslíš vážně, tak klidně třeba v polovině prosince.“
„To si piš, že myslím,“ objal ji a přitáhl ji k sobě. „O Vánocích tak už budeš paní Robinsonová,“ políbil ji do vlasů.
Summer spustila nohy na zem, natočila se k němu a položila mu dlaň na tvář.
„A nevadí ti, že to bude až za tři měsíce? Dnes jsi mě požádal o ruku a já…“
„Však jsem ti říkal, že nespěchám,“ políbil ji do dlaně. „Budeme mít spoustu času všechno zařídit. Případně…,“ zavrtěl hlavou a zvedl se. „Dáš si víno, nebo pivo? Nebo co třeba šampaňské?“
Šel k lednici a otevřel ji.
„Případně co?“ vstala a pomalu k němu došla. „Steve, co jsi chtěl říct?“
„Ale nic. To byla hloupá myšlenka,“ vytáhl láhev. „Tak tedy šampaňské.“
Zůstala stát u lednice. Počkala, až láhev otevřel a podal jí skleničku.
„Dík. Víš, tohle se mi nelíbí. Když něco nakousneš, tak bys to měl doříct. Taky neumím číst myšlenky.“
„Opravdu to byla jen hloupost, Summer.“
„A já ji chci slyšet,“ řekla měkce, ale dívala se mu pevně do očí. „Co tě trápí?“
„Dobře,“ povzdechl si. „Případně… budeš mít čas si to rozmyslet,“ pokrčil rameny.
„Já jsem ti dnes slíbila, že si tě vezmu, Steve,“ naklonila hlavu na stranu a mírně svraštila čelo. „Chceš tím říct, že pochybuješ o mém slibu, o mých slovech?“
„To vůbec ne, to bych si nedovolil,“ zavrtěl hlavou. „Tak jsem to nemyslel, já…“
„Tak aby bylo jasno, pokud narážíš na to…,“ chvíli hledala slova, „… nedorozumění, ke kterému mezi námi došlo, pak předpokládám, že přede mnou nic dalšího neskrýváš. Já jsem k tobě naprosto upřímná a co jsem řekla, to platí.“
Otočila se, vrátila se na sedačku a skleničku postavila na stolek.
„Tak se nezlob, Summer,“ sedl si. „Nechci nic zpochybňovat a už když jsem se to chystal vyslovit, mi došlo, že je to nesmysl. Proto jsem to nechtěl říct nahlas,“ vzal ji za ruku, ale nepodívala se na něj. „Já o tebe už nikdy nechci přijít. Udělal bych pro tebe cokoli, mám tě moc rád.“
Zvedla k němu oči a přikývla.
„Já tě mám taky ráda, Steve,“ promluvila smířlivým tónem a na okamžik se zamyslela. „Nevím, proč se tak čertím,“ potřásla hlavou. „Víš, vlastně je to dobře, že jsi mi to řekl,“ usmála se a pohladila ho po ruce. „Asi bychom si měli říkat všechno, co nás napadne, ať už je to hloupost, nebo ne.“
„Rozhodně. Ani jeden z nás neumí číst myšlenky a když si všechno řeknem, budeme moct jeden druhého líp podpořit, rozumět si, budeme se dobře znát,“ vzal jí hlavu do dlaní a dlouze ji políbil. „Víš, že jsi úžasná?“
„Ale nejsem. Tak si připijem?“
„Na zasněženou svatbu,“ zvedl sklenici.
„A na první společné Vánoce.“
Přiťukli si a vůbec jim nevadilo, že ještě neskončilo září.
