Do okna svítí mi měsíc,
když sama uléhám.
To chladné světlo mě děsí…
Řekni, jsi taky sám?

Po noci zas přijde ráno.
Budu na tebe myslet dál?
Pokud ptáš se, říkám ano.
Chci, aby ses mi aspoň zdál.

Jenže pod vlivem měsíce
vůbec spánek nepřichází,
zato myšlenek tisíce
tichem mou mysl provází.

Co děláš, kde jsi, jestli spíš?
Otazníků hlava plná.
Oči zavírám, stoupám výš,
přichází jen touhy vlna.

Venku noc vítá svítání,
ve mně zůstal jen zmatek.
Myslím na naše setkání,
zda uspal by mě tvůj dotek.

Ukolébá mě představa,
že mě budou tvé dlaně hřát,
rozhodnu se nevstávat,
konečně se budeš mi zdát.

Snad…