Bez hranic

Život je jako řeka,
kdo ví, kam je mi dáno plout.
Co mě tam v dáli čeká
a jak prudký bude ten proud?

Láska je jako moře,
bez hranic a břehy nemá,
jak plamen může hořet,
přestože má ústa němá.

Moje srdce si bije
podle rytmu doteků tvých,
tvůj hlas víc rozezní je
a zpívá, když slyší tvůj smích.

Ve tvých očí se topí,
jako bys držel je v dlaních,
necháváš na něm stopy,
které je lehounce zraní.

Když srdci začne se stýskat,
zpomalí a tluče dlouze,
kde energii má získat?
Vzpíná se vstříc svojí touze.

Touze znovu blízko tě mít
a až se tvé rty přiblíží,
v mé hrudi zas zrychleně bít
s pocitem, že má zas proč žít.