Slzy v dešti

Čím dál víc se svět snažím vnímat tvýma očima,
být pozitivní, jít vstříc svým snům a žít.
Někdy se to daří a jindy se vzdávat začínám,
cesta se v mlze ztratí, nevím, kudy jít.

Stačí jen úsměv, gesto, či pohled do tvých očí,
když se občas někde poblíž objevíš.
To tě pak vidím všude kolem – kam jen vkročím,
srdce křičí, ale ty ho neslyšíš.

Procházím městem, v hlavě myšlenky mi víří,
tiše prší, jsem tam, kde jsi kdysi byl.
Už tu dávno nejsi, s tím je tak těžké se smířit,
rozptýlit mlhu a znovu najít cíl.

Ta mlha není nic než z mých slz utkaný závoj,
touha po objetí, chvíli s tebou být.
Dáváš mi sílu nepodlehnout, energie náboj,
když padnu, vůli vstát zas a život svůj žít.

Tak když se v bludišti svého srdce opět ztratím,
plná lásky, jež zatmění mysli věští,
za každého počasí vím, že se znovu vrátím.
Nikdo nerozezná mé slzy v dešti.

Navždy pro mě slunce ve tvých očích bude zářit,
promlouvat pořád ke mně bude tvůj hlas,
tvoje rty vykouzlí úsměv na mé tváři,
mou lásku k tobě nezastaví ani čas.

 

Zpět