Chtěla bych vznášet se jako pták,
dívat se na svět, létat jen tak
vysoko v oblacích.

Svobodu pít, vzduchem si plout,
najít si nějaký klidný kout,
usnout a tiše snít…

… že ve svém klíně máš mou hlavu
a vlny nesou nás do přístavu
tam, kde to dobře znáš.

Ve snech může se cokoli stát,
postavíš mi zámek, anebo hrad,
kde budeme my dva jen.

Každý den smět tvoji tvář vídat,
s tebou usínat a ráno snídat,
co víc si přát.

Chtěla bych navždy v tomhle snu žít,
vnímat jen tvých krásných očí svit,
tebou opilá…

Nechci mít slzy na polštáři,
až vzbudí mě slunce, jež září,
však ne tak, jako ty.

Chci si tě navždy v srdci schovat,
tvoje oči, úsměv, tvá slova,
pocit štěstí zůstane.

Počkám, až do snu se mi vrátíš,
připravená, že s ránem se ztratíš,
přesto nezmizíš.

…

Jsem tě tak plná, ve mně jsi dál,
i ten sen, co se mi v noci zdál.
Nikdo nemá vše, co by si přál,
přesto dík za to, co jsi mi dal.