Srdce mi buší,
hluboko v duši,
cítím přítomnost tvou.

Snad se mi to zdálo,
chybělo jen málo,
vždyť jsi tak blízko stál.

Jenom ruku vztáhnout,
na tebe si sáhnout,
proč tak skončil ten sen?

Cítím tvou vůni,
topím se v tůni
tvých očí. Byl to zkrat?

Rozum i srdce spojil,
nalil mi cosi do žil,
mám závrať, ztrácím dech.

Proč po tobě toužím?
Proč vše ve mně bouří?
Proč nikdy nebudeš můj?

Přesto dál to bolí,
jak do rány solí…
Nejde tě přestat milovat.

V hrudi mám dynamit,
mám oheň uhasit?
Či nechat doutnák žhnout?

Otázkou je, co se stane…
Srdce výbuchem vzplane…
Co když pak uhořím?