Ty jsi ten sen, co se mi zdál,
hladily mě tvoje dlaně,
to’s byl ty, kdo vedle mě spal,
dotekem mým krásně zraněn.

Ráno jsem našla pár vlasů
a tvou vůni na polštáři,
z koupelny zvuk tvého hlasu
vykouzlil úsměv na mé tváři.

Ty jsi tady, nebyl to sen!
Jdeš s ručníkem kolem pasu
sem ke mně a venku je den!
Chci vzdát se tobě i času.

Je jedno, kolik ho zbývá,
když se mnou jsi, zmizí svět,
mám křídla a srdce zpívá,
v náruči tvé taju jak led.

S tebou jsem jak rozvitý květ,
ty louka, co vláhu dá mi,
jsi blízko, není cesty zpět,
nic nestojí mezi námi.

Omámí mě tvoje oči,
polibek, dotek… a dál?
Slunce k nám záclonou vkročí,
jsi oheň, co ve mně vzplál.