Jsi jako čistý pramen, jak horská bystřina,
co vysoko v horách bublat začíná.
Měníš se v potok, čím jsi lidem blíž,
svou vodou chladivou žízeň uhasíš.

Cestou do údolí vše kolem pohostíš
svou vlídnou vláhou, plnou moudrosti.
Všechno se zelená, je plné života
tam, kde tvoje síla teče, klokotá.

Stal ses řekou, vpravdě majestátní,
se silným hlasem, máš vliv na ostatní.
Jako zpěv sirén mě stále k sobě láká
ráno, v poledne, nebo když se smráká.

Ráda ti naslouchám, jsi jak voda živá,
i když jen plyne, přesto krásně zpívá.
Vlny tvé řeky srdcem vnímat umím,
skáčou přes oblázky, jindy tiše šumí.

Jako tvá dlaň horké čelo chladí,
jako tvé prsty mé vlasy něžně hladí.
Odlesky slunce na hladině září
stejně tak jako úsměv ve tvé tváři.

Možná utopím se v pohledu tvých očí,
jestli v náručí těch vln jednou skončím.
Když zvednu hlavu, voda plyne dál,
často mám pocit, že ses mi jen zdál.

Přestože se řeka v dálce ztrácí,
v myšlenkách mých ty stále se vracíš…