Slzy v očích teď, má lásko, mám,
když na tebe tiše vzpomínám,
na tvůj úsměv, hlas, oči i krok…
A dnes právě začíná nový rok.

Cítím se tak prázdná a tak sama,
jak vznikla ta propast mezi náma?
Dřív jsem se toužila smát a zpívat,
dnes se ani na tvé fotky dívat

nemůžu bez bolesti na duši…
a přitom ty to vůbec netušíš.
Kam a proč jsi zmizel ze světa?
Proč nutíš mou duši nelétat?

Moc mi chybíš a není to príma,
navíc venku vládne paní Zima,
která v mé hrudi staví pevnou hráz
a za oknem jen sníh, vítr a mráz.

Stýská se mi a srdce mé pláče
v dlaních tvých jak vyděšené ptáče,
temný a prázdný je svět bez tebe.
Kdy se zas vrátí slunce na nebe?