Cítím tvé prsty ve vlasech
a tvoje ústa na svých rtech…
Je to jenom klam,
každý z nás je sám.
…
Slzy v očích teď, má lásko, mám,
když na tebe tiše vzpomínám,
na tvůj úsměv, hlas, oči i krok…
A dnes právě začíná nový rok.
…
Obloha je temná a šedá,
už trvá to tolik dní.
Takhle žít prostě se nedá,
každý jako by byl poslední.
…
Mohou být mé myšlenky hřích?
Bříška prstů ve vousech tvých,
pohled očí, v nichž se ztrácím,
křídla, jež mají jen ptáci?
…
Do okna svítí mi měsíc,
když sama uléhám.
To chladné světlo mě děsí…
Řekni, jsi taky sám?
…
Vzpomínám a chtěla bych vrátit čas,
být s tebou, užívat si vše kolem nás.
Pár přátel s námi, tvůj veselý smích,
i večer vyšlo slunce v očích tvých.
…
Bolest moji hruď svírá,
zbyla v ní jen prázdná díra,
když řekl jsi, že chceš být sám.
A já tomu věřit mám?
…
Když přepadne mě múza, vidím tvou tvář,
s tužkou v ruce začnu vzpomínat.
Sotva však položím hlavu na polštář,
zas musím vstát a myšlenky psát.
…
Život je, když slunce svítí,
řeka, v níž se voda třpytí,
let na křídlech fantazie,
žít tím, čím mé srdce bije,
…
Sedím tu sama, venku je šedivý den,
zvolna se stmívá, oknem vkrádá se chlad.
Nemám ráda žádnou z podzimních scén,
cítím jen smutek, když se blíží listopad.
…
Ani nevíš, jak moc mě trápí
ta dálka, co dělí nás,
že se nemohu ze tvých rtů napít
a tak málo slýchám tvůj hlas.
…
Řekněte mu někdo, že se stmívá
a já tu na něj pořád čekám,
že na naší louce zima málo bývá,
že nevím, proč se ztratil někam.
…
Jen položím hlavu na polštář,
za tebou letím na křídlech snů,
pohladit tvou vousatou tvář,
být jenom s tebou do konce dnů.
…
Léto se znovu pozvolna ztrácí
a mně se vkrádá do duše splín.
Náhle přestanou zpívat i ptáci,
přijde tma, nevlídno, déšť a stín.
…
Za oknem tiše snáší se sníh,
pomalu padá i do stop tvých,
já volám zpět léto.
Zase chci cítit slunce svit,
…
Brouzdat se travou, nad hlavou jen nebe,
na nic nemyslet a nechat slunce hřát,
slyšet zpěv ptáků, s sebou mít jen tebe,
nevím, co víc bych si mohla ještě přát.
…
Občas mívám ten zvláštní sen,
kdy z okna dívám se ven
a dřív, než se probudí den,
hvězda padá.
…
Zvláštní strach se v mé duši skrývá,
jak stále mizí blízcí z mého okolí…
Kdyby k mání byla voda živá,
dala bych ji všem, ať nic víc je nebolí.
…
Když se slunce k obzoru sklání,
vzpomínám na dotek tvých dlaní,
dlouhý polibek a pak bez ptaní
sis mě přitáhl blíž.
…
Zase až do večera trčím v práci,
venku je tma, sama v sobě se ztrácím.
Po nebi létat chci tak jako ptáci…
Jak štěstí vypadá?
…
Tak pojď ke mně ještě blíž,
jenom ty okusit smíš,
jak moje láska chutná.
V zimě moc slunce nesvítí,
…
S tebou moje duše září,
s tebou mám vždy úsměv v tváři,
s tebou je kolem pořád máj
a vše se změní v čistý ráj…
…
Myšlenky víří a rojí se slova,
co jsem ti nemohla do očí říct.
Ve vzpomínkách všechno prožívám znova,
kromě nich nezůstalo mi už nic.
…
Toužím po volnosti a svobodě,
životem tančit a zpívat,
dát sbohem stresu, být v pohodě
a na svět se po svém dívat.
…
Cítím se unavená, moje síly se tenčí,
jak na kolotoči a emoce se hromadí,
jako bych se dívala na sebe zvenčí,
zůstat na pár dní sama mi nevadí.
…
Připadá ti občas, že život jiným směrem, než chceš, kráčí?
Představuješ si víc peněz, lásky, větší přízeň osudu?
…
Život je jako řeka,
kdo ví, kam je mi dáno plout.
Co mě tam v dáli čeká
a jak prudký bude ten proud?
…
Když podívám se do tvých očí,
ztrácím dech a svět se točí,
závrať mám.
Nalej víno do sklenice,
…
Slunce se schovalo za mraky, za okny tiše mrholí
jako tu noc, kdy jsem tě viděla naposled.
Pohled na starou fotku, vypadlou z knížky, zabolí,
…
Když mě pohladíš, rozzáří se svět,
něha dlaně tvé jako dotek hvězd,
tvář k ní přitulím jak rozvitý květ,
křídla rozpínám a toužím se vznést.
…
Řekni mi, lásko, proč tak rychle čas plyne?
Ještě včera jsi tak blízko stál…
Jenže včera už bylo a dnes je to jiné,
zas mám pocit, že ses mi jen zdál.
…
Když na obloze slunce září
– mé myšlenky jak včelí roj –
je to jak úsměv na tvé tváři.
Má duše svádí tuhý boj.
…
Na slunci tvého úsměvu chci se hřát,
věčně poslouchat tvé „mám tě rád“,
když mě pohladíš.
Věřím, že splní se mi ten sen
…
Toužím se až k oblakům vznést,
cítit volnost, být slunci blíž,
pak se vydat tou nejkratší z cest
do míst, kam jenom ty smíš.
…
Prší a oblohu rozzářil blesk,
v srdci mém zažehl stesk
tak obrovský, že dýchat zapomínám.
Když zavřu oči, vidím pláž,
…
Často hlavu plnou otázek mívám,
ptám se třeba, co tvá duše skrývá
a o čem v noci sníš…
Jenže odpovědi nepřichází,
…
Ty vůbec netušíš, jak láska bolí,
srdce přetéká jak v přílivu moře,
vlévá se do žil, bojuje jak žoldák v poli,
přesto plamen nepřestává uvnitř hořet.
…
Jsi jako čistý pramen, jak horská bystřina,
co vysoko v horách bublat začíná.
Měníš se v potok, čím jsi lidem blíž,
svou vodou chladivou žízeň uhasíš.
…
Kdepak se schováváš, modrá obloho?
Slunce mraky zakryly nám,
jeho paprsky přes ně k nám nemohou
a tak léto zavřelo krám.
…
Čím dál víc se svět snažím vnímat tvýma očima,
být pozitivní, jít vstříc svým snům a žít.
Někdy se to daří a jindy se vzdávat začínám,
cesta se v mlze ztratí, nevím, kudy jít.
…
Jako svíčka začnu tát,
hned jak hudba začne hrát,
když se k mé svou tváří přilichotíš.
Hlava se mi zatočí,
…
Tvé ruce v dlaních svírám, nejspíš naposled,
v hale plné lidí se to často nestává.
Vím, že už musíš jít, abys nezmeškal let,
chci zašeptat ‘zůstaň’, ale hlas mi selhává.
…
Louka plná květů, nad hlavou jen modré nebe…,
jestli se objevíš, čekám marně, jak zdá se.
Miluju letní počasí a miluju tebe.
Kam jsi dnes zmizel? Jsi jak cestovatel v čase.
…
Stojím na pláži, v dálce slunce zapadá,
paprsky jak úsměvy posílá mi po vlnách.
Krása k zalknutí, je to jak moje nálada,
když tu čekám a říkám si, kam jsi mi plách.
…
Ty jsi ten sen, co se mi zdál,
hladily mě tvoje dlaně,
to’s byl ty, kdo vedle mě spal,
dotekem mým krásně zraněn.
…
Když tě takhle vidím, mám náladu hravou,
rostou mi křídla a chce se mi smát.
Nezbedné myšlenky honí se hlavou,
duše zpívá, už se nemá proč bát.
…
Nejsi tu se mnou, a přesto tě slyším,
při pouhé vzpomínce srdce mi buší.
S tebou jde všechno lépe a snáz,
povolí ledy a protrhnou hráz.
…
Měsíc se toulá po obloze
a nerozumí mojí touze
vznést se výš a výš.
Schoulit se ti do náruče,
…
Vrba k jezeru své větve smutně sklání,
dotýká se hladiny svými listy,
připomíná mi pohlazení tvých dlaní,
na tváři zas cítím tvé štíhlé prsty…,
…
Proč se tohle muselo stát?
Všechno je průhledné a rovné jak stůl,
jako bys řekl, už nemám tě rád,
jako by zůstalo ze mě jen půl.
…
Polštářek tisknu ke své hrudi,
sama usínám.
Ty mě nezahřeješ, vše studí,
slunce zašlo nám.
…
Chtěla bych vznášet se jako pták,
dívat se na svět, létat jen tak
vysoko v oblacích.
Svobodu pít, vzduchem si plout,
…
Je bouřka, blesky řádí,
déšť stéká po oknech.
Moje duše zas boj svádí,
pozvolna ztrácí dech.
…
Kontaktní formulář