Poezie

S tebou

S tebou moje duše září,
s tebou mám vždy úsměv v tváři,
s tebou je kolem pořád máj
a vše se změní v čistý ráj…

Správný cíl

Myšlenky víří a rojí se slova,
co jsem ti nemohla do očí říct.
Ve vzpomínkách všechno prožívám znova,
kromě nich nezůstalo mi už nic.

Žít

Toužím po volnosti a svobodě,
životem tančit a zpívat,
dát sbohem stresu, být v pohodě
a na svět se po svém dívat.

Láska v nás

Mávám,
ač tvůj vlak mizí v dáli,
slzy mě v očích pálí,
stesk dál se hrudí valí.

Nálada

Cítím se unavená, moje síly se tenčí,
jak na kolotoči a emoce se hromadí,
jako bych se dívala na sebe zvenčí,
zůstat na pár dní sama mi nevadí.

Přízeň osudu

Připadá ti občas, že život jiným směrem, než chceš, kráčí?
Představuješ si víc peněz, lásky, větší přízeň osudu?
Pak se zastav, rozhlédni se a zkus zamyslet se radši.
„Mám vážně málo, je správná cesta, po níž dosud jdu?“

Bez hranic

Život je jako řeka,
kdo ví, kam je mi dáno plout.
Co mě tam v dáli čeká
a jak prudký bude ten proud?

Navždy snít

Když podívám se do tvých očí,
ztrácím dech a svět se točí,
závrať mám.

Nalej víno do sklenice,

Vzpomínka

Slunce se schovalo za mraky, za okny tiše mrholí
jako tu noc, kdy jsem tě viděla naposled.
Pohled na starou fotku, vypadlou z knížky, zabolí,
vzpomínka vrací mě zpátky o několik let.

Když...

Když mě pohladíš, rozzáří se svět,
něha dlaně tvé jako dotek hvězd,
tvář k ní přitulím jak rozvitý květ,
křídla rozpínám a toužím se vznést.

Čas

Řekni mi, lásko, proč tak rychle čas plyne?
Ještě včera jsi tak blízko stál…
Jenže včera už bylo a dnes je to jiné,
zas mám pocit, že ses mi jen zdál.

Sen

Když na obloze slunce září
– mé myšlenky jak včelí roj –
je to jak úsměv na tvé tváři.
Má duše svádí tuhý boj.

Plná lásky

Na slunci tvého úsměvu chci se hřát,
věčně poslouchat tvé „mám tě rád“,
když mě pohladíš.

Věřím, že splní se mi ten sen

Sen před spaním

Toužím se až k oblakům vznést,
cítit volnost, být slunci blíž,
pak se vydat tou nejkratší z cest
do míst, kam jenom ty smíš.

Stesk

Prší a oblohu rozzářil blesk,
v srdci mém zažehl stesk
tak obrovský, že dýchat zapomínám.

Když zavřu oči, vidím pláž,

Víc tě znát

Často hlavu plnou otázek mívám,
ptám se třeba, co tvá duše skrývá
a o čem v noci sníš…

Jenže odpovědi nepřichází,

Ty vůbec netušíš

Ty vůbec netušíš, jak láska bolí,
srdce přetéká jak v přílivu moře,
vlévá se do žil, bojuje jak žoldák v poli,
přesto plamen nepřestává uvnitř hořet.

Živá voda

Jsi jako čistý pramen, jak horská bystřina,
co vysoko v horách bublat začíná.
Měníš se v potok, čím jsi lidem blíž,
svou vodou chladivou žízeň uhasíš.

Vrať se, léto

Kdepak se schováváš, modrá obloho?
Slunce mraky zakryly nám,
jeho paprsky přes ně k nám nemohou
a tak léto zavřelo krám.

Slzy v dešti

Čím dál víc se svět snažím vnímat tvýma očima,
být pozitivní, jít vstříc svým snům a žít.
Někdy se to daří a jindy se vzdávat začínám,
cesta se v mlze ztratí, nevím, kudy jít.

Touha

Jako svíčka začnu tát,
hned jak hudba začne hrát,
když se k mé svou tváří přilichotíš.

Hlava se mi zatočí,

Sbohem

Tvé ruce v dlaních svírám, nejspíš naposled,
v hale plné lidí se to často nestává.
Vím, že už musíš jít, abys nezmeškal let,
chci zašeptat ‘zůstaň’, ale hlas mi selhává.

Balada v srdci

Louka plná květů, nad hlavou jen modré nebe…,
jestli se objevíš, čekám marně, jak zdá se.
Miluju letní počasí a miluju tebe.
Kam jsi dnes zmizel? Jsi jak cestovatel v čase.

Na pláži

Stojím na pláži, v dálce slunce zapadá,
paprsky jak úsměvy posílá mi po vlnách.
Krása k zalknutí, je to jak moje nálada,
když tu čekám a říkám si, kam jsi mi plách.

Ty jsi ten sen

Ty jsi ten sen, co se mi zdál,
hladily mě tvoje dlaně,
to’s byl ty, kdo vedle mě spal,
dotekem mým krásně zraněn.

Hřích

Když tě takhle vidím, mám náladu hravou,
rostou mi křídla a chce se mi smát.
Nezbedné myšlenky honí se hlavou,
duše zpívá, už se nemá proč bát.

Pocit

Nejsi tu se mnou, a přesto tě slyším,
při pouhé vzpomínce srdce mi buší.
S tebou jde všechno lépe a snáz,
povolí ledy a protrhnou hráz.

Rýmy psané srdcem

Měsíc se toulá po obloze
a nerozumí mojí touze
vznést se výš a výš.

Schoulit se ti do náruče,

U jezera

Vrba k jezeru své větve smutně sklání,
dotýká se hladiny svými listy,
připomíná mi pohlazení tvých dlaní,
na tváři zas cítím tvé štíhlé prsty…,

Chci vrátit čas

Proč se tohle muselo stát?
Všechno je průhledné a rovné jak stůl,
jako bys řekl, už nemám tě rád,
jako by zůstalo ze mě jen půl.

Jako ve filmu

Polštářek tisknu ke své hrudi,
sama usínám.
Ty mě nezahřeješ, vše studí,
slunce zašlo nám.

Tebou opilá

Chtěla bych vznášet se jako pták,
dívat se na svět, létat jen tak
vysoko v oblacích.

Svobodu pít, vzduchem si plout,

Slzy na duši

Je bouřka, blesky řádí,
déšť stéká po oknech.
Moje duše zas boj svádí,
pozvolna ztrácí dech.

Kontaktní formulář

Máte něco na srdci?