Louka plná květů, nad hlavou jen modré nebe…,
jestli se objevíš, čekám marně, jak zdá se.
Miluju letní počasí a miluju tebe.
Kam jsi dnes zmizel? Jsi jak cestovatel v čase.

Sednu si do trávy a utrhnu sedmikrásku,
než přijdeš, „má, či nemá mě rád“ budu se ptát.
Cítím jemný dotek, vidím v tvých očích lásku,
máš mé ruce ve svých, ptáš se: „Chceš odpověď znát?“

Přikývnu a topím se v těch očích, jsi blíž a blíž,
jsem ve tvém objetí a ty líbáš mě dlouze,
klesáme do trávy, teď i ty mou lásku cítíš,
jsi jenom můj, ale pro tuhle chvíli pouze.

Na rtech máš kouzelný úsměv, jako slunce záříš,
když v jeho paprscích začínáš pomalu mizet.
„Zas přijdu,“ šeptáš a slíbáš slzu na mé tváři –
stojím tu sama, pryč je můj sen, moje vize.

V duši prázdno, prší, všude kolem takový chlad,
bez tebe náhle pochmurný podzim se z léta stal.
Smutná kytara baladu v srdci mi začala hrát,
chci tě zpátky, nic víc, tak tady budu čekat dál.