Zase cítím tvé srdce, tvůj dech,
tvé objetí, vítr ve vlasech,
stýská se mi po nocích a dnech,
kdy vedle mě spíš.

Než se zpět vrátíš ze svých cest,
než znovu louky budou kvést,
až bude padat některá z hvězd,
něco budu si přát.

Kéž ve zdraví sejdem se zas,
až uslyším tvůj nádherný hlas,
toužím, aby se zastavil čas,
nebudeš se mi zdát.

S tvými prsty bych chtěla si hrát,
denně slýchat tvé ‚mám tě rád‘,
jsi můj přístav, má kotva, můj hrad,
co víc můžu si přát?