Mávám,
ač tvůj vlak mizí v dáli,
slzy mě v očích pálí,
stesk dál se hrudí valí.
Strádám,
toužím po tvé náruči,
kde se cítím v bezpečí.
Samota mi nesvědčí.
Mizím,
déšť mě žene jako bič,
v dlani studí k bytu klíč.
Je v něm prázdno, když jsi pryč.
Šeptám
tvé jméno a tvé oči –
i když se svět dál točí –
vidím, kamkoli vkročím.
Slýchám
často nablízku tvůj hlas,
kéž bych mohla vrátit čas
a plně vnímat lásku v nás…
I am text block. Click edit button to change this text. Lorem ipsum dolor sit amet, conse iscing elit. Ut elit telctus nec ullamcorper matti