Zase až do večera trčím v práci,
venku je tma, sama v sobě se ztrácím.
Po nebi létat chci tak jako ptáci…
Jak štěstí vypadá?

Je chladno, až k zalknutí smutno je mi,
podzimní listí zvolna padá k zemi,
i můj vnitřní hlas zůstává němý…
Není to záhada.

To studené období škodí mé duši,
ubírá síly, mou energii ruší,
i když barvy podzimu obvykle sluší,
pryč je nálada.

Miluju teplo, slunce, modré nebe,
budit se každé ráno vedle tebe…
Myšlenka na zimu už teď mě zebe,
slunce zapadá.

Vím, že léto se vrátí, přijde ten čas,
chuť žít, inspirace a můj vnitřní hlas,
věčná touha v srdci zažene i mráz…
Jsi počasí, co mě ovládá.