Stojím na pláži, v dálce slunce zapadá,
paprsky jak úsměvy posílá mi po vlnách.
Krása k zalknutí, je to jak moje nálada,
když tu čekám a říkám si, kam jsi mi plách.

Však paprsků na vlnách dotknout se nedá,
stejně jako tváře tvé na fotkách, co posíláš.
Vlny šeptají a já vím, že se nikdy nevzdám,
v duchu volám tě, lásko, přijď na naši pláž.

Touha sílí, písek pálí do nohou,
o dva kroky blíž je voda chladivá.
Však vlny lásku mou uhasit nemohou,
když tvůj hlas v mém srdci zaznívá.

Oči tvé jsou jako knížka, v níž chci číst,
jsi věčná inspirace, ty jsi život sám.
I když stále obracím za listem list,
příběh nekončí, jen hlouběji pod kůží tě mám.

Má duše se zachvěla při tom pohlazení,
cítím tvé dlouhé prsty ve vlasech…
Ach ne, já vím, že to tvoje ruka není,
to jen něžný vánek poslal mi svůj dech.

Myšlenky mé jsou často jeden velký hřích,
jak šarmu tvému můžu odolat?
Tvůj úsměv, tvůj humor a tvůj smích
říká „žij“, dává směr, kterým se dát.

Zvedám oči k nebi, hledám znamení,
že tu někde jsi, že mohl bys tu být,
nevím, kde tvá energie pramení,
ale cítím ji, dál i bez tebe mě nutí jít.

Já tě nezklamu, i beze slov ti rozumím.
Jsi se mnou i nejsi, vím, že tak to má být.
Dík za vše, miluju tě, říct líp to neumím,
se srdcem ve tvých dlaních svůj život musím žít.