Léto se znovu pozvolna ztrácí
a mně se vkrádá do duše splín.
Náhle přestanou zpívat i ptáci,
přijde tma, nevlídno, déšť a stín.

Nejradši usnula bych spánkem zimním,
vstala, až teplo vrátí se zas,
nebo odlétla tam, kam míří všichni,
co milují nádherný letní čas.

Za listem list bude padat ze stromů,
pak nebe sněhem protrhne hráz,
za tmy pojedu každý den domů,
dechem svým obklopí mě jen mráz.

Čekání na léto je doba dlouhá,
přesto těším se na ně již dnes,
nepřestane hořet má věčná touha,
slunce schovám si teď do kapes.

Počkám si na teplo a modré nebe,
tam, kam patří, slunce se vrátí,
budu smět obejmout léto i tebe,
vzpomínkami si ten čas zkrátím.