Kdepak se schováváš, modrá obloho?
Slunce mraky zakryly nám,
jeho paprsky přes ně k nám nemohou
a tak léto zavřelo krám.

Jenomže mně teplo dnů letních chybí,
zelené stromy i tráva.
Já vím, že podzim spoustu barev slíbí,
však mně léto křídla dává.

Je to inspirace a krásně hřeje
tak, jako slunce v očích tvých
a když se nebe tvými rty rozesměje,
nemá šanci déšť, ani sníh.

Léto je hudba, láska, tanec a smích,
radost, kdy chce se ti zpívat,
tvoje přítomnost a tvé dlaně v mých,
touha, kterou nechci skrývat.

Ráno špatně vstává se mi do zimy,
sama jsem, svírá mě chlad.
Teplo léta a tvých slov se líbí mi,
když zašeptáš, mám tě rád.

Přála bych si stále ten nejhezčí čas,
ne jednou za rok, tak krátce,
vím, že uteče to a bude tu zas,
přesto z okna křičím: léto, vrať se!!!